Home page > Aktuality > Děkujeme, pane generále...

Děkujeme, pane generále...

Pod tímto názvem se v neděli 14. června 2020 uskutečnila v obci Vlkoš vzpomínková akce k uctění památky nejvýznamnějšího rodáka této obce, ministra národní obrany československé exilové vlády v Londýně, armádního generála Sergěje Jana Ingra.

I přes všechna omezení plynoucí z opatření proti zamezení šíření koronaviru se za dodržení předepsaných pravidel sešlo na obecním hřbitově několik desítek lidí, aby se společně poklonili památce této významné osobnosti československých dějin. Za Krajské vojenské velitelství Brno se vzpomínkového shromáždění zúčastnil ředitel Krajského vojenského velitelství Brno, plukovník gšt. Ing. Radek Černý a kapitán Mgr. Emil Kamenský.

Obec Vlkoš a zdejší Military muzeum nesoucí jméno právě pana generála Ingra, pečují svědomitě o odkaz a památku generála Ingra a akce spojené se vzpomínkou na něj pořádají pravidelně. Také uplynulý víkend nebyl jen o nedělní vzpomínkové akci, ale již v sobotu mohli návštěvníci vidět ukázku vojenského ležení, dobovou vojenskou výzbroj i výstroj a připraveny byly také soutěže pro děti. Také Military muzeum uspořádalo muzejní noc, kdy byly expozice přístupné až do 22.00 hodin.

 

Armádní generál Sergěj Jan Ingr
narozen: 2.září 1894 ve Vlkoši u Kyjova
zemřel: 17.června 1956 v Paříži
Narodil se ve Vlkoši u Kyjova starostovi obce Janu Ingrovi. Měl tři bratry a čtyři sestry. V roce 1913 maturoval na kyjovském gymnáziu a v Brně se přihlásil jako jednoroční dobrovolník do královopolské kadetky.
Po vypuknutí první světové války odjel jako velitel čety 15. září 1914 na ruskou frontu. Na podzim 1915 upadl do zajetí v ruském Caricynu (dnes Volgogradu). Nábor do československých legií byl pozastaven, a proto vstoupil do 1. srbské dobrovolnické divize a bojoval proti bulharské armádě v Dobrudži. V roce 1916 přešel ke 2. československému střeleckému pluku Jiřího z Poděbrad v hodnosti poručíka. Přijal pravoslaví a jméno Sergěj (jméno pocházející z bulharštiny). Na podzim 1917 odjel do Francie, v roce 1918 bojoval v Ardenách, v srpnu 1918 byl převelen do italského Foligna. Na konci války měl hodnost kapitána a hovořil pěti jazyky (německy, rusky, srbsky, francouzsky a italsky).
V prosinci 1918 se vrátil do Československa, kde pomáhal vytlačit maďarskou armádu za hranice Slovenska a obsadit Bratislavu. Pak byl převelen na Těšínsko, kde československá armáda pod velením podplukovníka Šnejdárka vytlačila polskou armádu, 27. ledna dobyla Jablunkov, později Třinec. 28. února 1919 byl Sergěj Ingr povýšen na majora a byl mu udělen Československý válečný kříž. Postupoval ve vojenských hodnostech a velitelských funkcích, při mobilizaci v roce 1938 byl v hodnosti divizního generála velitelem III. armádního sboru.
Dne 20. června 1939 odešel na výzvu prezidenta Edvarda Beneše přes Polsko do exilu. V Paříži vybudoval Československou vojenskou kancelář. Československá vojska ve Francii byla organizována u městečka Agde na středomořském pobřeží. V roce 1940 zde bylo soustředěno 11 405 dobrovolníků, kteří se v květnu a červnu 1940 účastnili spolu s francouzskou armádou bojů na Marně, Seině a Loiře. 21. července 1940 vznikla v Londýně exilová vláda a Sergěj Ingr se stal jejím ministrem národní obrany. Na nátlak exilového vedení KSČ v Moskvě byl však z funkce 19. září 1944 odvolán. Beneš jej postavil do čela Hlavního velitelství československé branné moci, ale 5. dubna 1945 byl odvolán i z této funkce a dán na zdravotní dovolenou.
Dne 6. června 1945 byl povýšen na armádního generála, 27. srpna 1947 se stal mimořádným velvyslancem v Haagu. 3. března 1948 na funkci rezignoval a se svými dvěma syny zůstal v exilu. V roce 1949 spoluzaložil Radu svobodného Československa a 17. června 1956 zemřel na infarkt v Paříži. V roce 1991 mu československý prezident Václav Havel udělil Řád M. R. Štefánika in memoriam.
Syn Jiří Ingr nechal v Paříži v roce 2004 exhumovat a převézt do Česka jeho ostatky. 2. září 2012 byly uloženy v rodné Vlkoši.
Sergěj Ingr a otec Dany Zátopkové Antonín Ingr sice nebyli blízcí příbuzní, ale jejich životy se hodně prolínaly. Oba studovali kyjovské gymnázium, spolu narukovali za první světové války do rakouské armády a oba se ocitli v ruském zajetí. Po několika letech se setkali ve francouzských legiích. Na konci první světové války se domluvili, že budou vzájemnými kmotry svých dětí - Sergěj Ingr se stal kmotrem tří dětí Antonína Ingra a naopak Antonín Ingr byl kmotrem obou synů Sergěje Ingra. Dana Zátopková říkala kmotrovi strýčku a do pozdějších kádrových dotazníků ho vždy uváděla v kolonce "rodinný příslušník v zahraničí". Jak uváděla, "klatba z kmotrovství se naší rodiny držela jako kosmetická vada ještě mnoho let."

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Serg%C4%9Bj_Ingr

 
Více se o životě generála Ingra můžete dozvědět také na stránkách Military muzea Vlkoš: 
https://www.militarymuzeum.cz/military-muzeum-zivotopis-sergej-jan-ingr/

Fotogalerie

Nahoru