100 let státní vlajky České republiky

V tomto týdnu si připomínáme další významné výročí, které se váže ke vzniku samostatného Československa, a to 100. výročí vzniku státní vlajky České, respektive Československé republiky. 30. března 1920 totiž její podobu schválil československý parlament. I když se za dlouhých 100 let v naší zemí měnilo leccos, včetně hranic, názvů nebo státních symbolů, podoba naší vlajky zůstala po celou tuto dobu beze změny.

Podrobně se o historii vzniku naší vlajky rozepisuje článek autora Jaroslava Krupky na serveru denik.cz, který níže uvádíme:

Podíváme-li se na dobové fotografie a záběry z října 1918, československou vlajku v dnešní podobě na žádném z nich nenajdeme. Pokud už nadšení lidé něčím mávají, je to bílo-červený prapor, což byl původní zemský symbol, jenž byl krátce po vzniku Československa užíván i jako nová státní vlajka.

To ale nemohlo vydržet dlouho, zejména kvůli tomu, že tento prapor nevyjadřoval nové sepětí Čechů a Slováků ve společném státě, a pak také proto, že shodné barvy, tedy červenou a bílou, používaly i sousední Polsko a Rakousko. Při vyznačování svrchovanosti na hranicích představovala taková věc pochopitelně problém.

Poslední den roku 1918 proto vznikla z iniciativy profesora pomocných věd historických Gustava Friedricha takzvaná znaková komise, která od jara 1919 pracovala na úkolu vytvořit jednoduchou a nezaměnitelnou novou státní vlajku. Jejími členy se stali kromě Friedricha například ředitel Archivu země České Jan Bedřich Novák, ředitel Archivu ministerstva vnitra Ladislav Klicman, pozdější ředitel městského archivu v Praze Václav Vojtíšek, státní úředníci, někteří poslanci a zástupci jednotlivých ministerstev a také zástupci uměleckých kruhů (akademický sochař a medailér Josef Šejnost, profesoři František Kysela a Vratislav Hugo Brunner a doktor Václav Vilém Štech).

K možné podobě nových státních symbolů se však veřejně vyjadřovali i další, třeba zástupci Uměleckého sboru Památníku odboje jako František Kupka nebo Václav Špála. V prvních diskusích navíc vznikaly nemalé střety o to, jak by měla nová vlajka vypadat. Konzervativněji založení muži trvali na dvoubarevné tradiční vlajce, ta však z výše naznačených důvodů nebyla vhodná. Jiní chtěli navázat na husitské nebo nové legionářské tradice a snažili se do státní vlajky vkomponovat prvky jako husitský kalich, kotvu nebo českého lva.

Členem komise se stal i koncipista státního archivu Jaroslav Kursa, který zpracovával a připravoval grafické podklady. Ten pak v součinnosti s ostatními odborníky vypracoval do května 1919 soubor návrhů státní a prezidentské vlajky s možnými barevnými kombinacemi, mezi nimiž se objevila i varianta s klínem, a heraldické návrhy státních znaků a státní pečeti.

"Pracovník Archivu ministerstva vnitra v Praze Jaroslav Kursa, který pak byl ustanoven expertem ve věci užívání a úprav státního znaku, vybral z historických pramenů znaky území vtělených do Československé republiky v jejich dějinném vývoji. Z nich připravil celou řadu návrhů na tři státní znaky: malý, střední a velký (snad podle trojice státních znaků zaniklé monarchie) a na pečeť republiky. Na základě předloh vybral pak výtvarník František Kysela renesančního českého lva a zdařile jej stylizoval v novém státním znaku," uvedl o Kursovi Josef Petráň v práci Český znak.

Podle dopisu tehdejšího ředitele Archivu ministerstva vnitra Ladislava Klicmana byl Kursa skromný a na sebe výrazně neupozorňující člověk, jehož by nejspíš bylo možné charakterizovat jako "tichého dříče".

"Pracuje neúmorně již téměř dva měsíce i v noci – člověk churavý a podvýživou trpící. On, chudák oficiant, který ze svých 260 korun měsíčně podporuje a živí stařičkou osmdesátiletou matku a stará se o dvě dítky své sestry, musel při začátku své práce vydati na barvy, papír a jiné potřeby kreslířské na 80 korun a zatajoval to před podepsaným, až jsem mu nabídl zálohu. Teprve v posledních dnech jsem se dozvěděl, že prodával své zamilované francouzské knihy a že jedl často teprve až druhý den – člověk trpící cukrovkou!" napsal Klicman v dopise ministru vnitra.

Zde se přimlouval za to, aby Kursovi byla za jeho práci pro komisi udělena mimořádná odměna ("smím-li vůbec navrhnouti - asi 2000 – 3000 korun") a aby byl jmenován konceptním úředníkem archívu v VIII. hodnostní třídě. Dopis před časem zveřejnilo na svém webu město Blovice, kde se Kursa narodil.

Jako první Kursův heraldický návrh vláda přijala jeho návrh malého státního znaku Československé republiky, jenž byl prozatímně stanoven vládním nařízením ze dne 19. května 1919.

Návrh nové vlajky ale neměl ještě vyhráno. Značnou podporu si získaly například návrhy navrátilce ze Spojených států amerických, grafika Vojtěcha Preissiga, jež se zjevně inspirovaly americkou vlajkou: obsahovaly totiž obvykle čtveřici pěticípých hvězd představujících Čechy, Moravu, Slezsko a Slovensko.

Nakonec však přece jen převážila v odborném mínění Kursou navržená vlajka s použitím modrého klínu na červeném a bílém podkladě. Za zmínku přitom stojí, že Kursa nebyl jediný, kdo zvolil tento motiv. K podobnému návrhu došel i malíř a architekt Jaroslav Jareš, jenž se proto v některých pracech objevuje také jako autor československé vlajky. Jareš se nechal při své práci vést asi nejvíce svým uměleckým citem, Kursa se snažil podkládat svou práci vždy i odborným hlediskem.

Na červencovém zasedání znakové komise v roce 1919 proto zdůvodnil svou volbu modrého klínu na červenobílém podkladě (v prvotním návrhu pouze do jedné třetiny délky vlajky) tím, že jde o jednu z nejstarších figur české heraldiky a že je to vhodný symbol pro modré trojvrší slovenského znaku.

Jako historickou předlohu této podoby státní vlajky předložil středověký erb vladyků z Letné na Pelhřimovsku. Dnešní podoby se pak jeho návrh dočkal 23. ledna 1920, kdy se podvýbor znakové komise usnesl, že modrý klín bude sahat až do poloviny délky vlajky, a to z estetických důvodů. Barvy státní vlajky pak stanovil ústavní zákon z 29. února 1920. Dne 30. března 1920 byla československá vlajka konečně schválena.

Vlajka bohužel nevydržela po celé století bez přerušení, stejně jako československý stát. S německou okupací ji na zásah okupační moci nahradila nová protektorátní vlajka, tvořená třemi vodorovnými, stejně širokými pruhy v pořadí bílá, červená a modrá barva.

Zahraniční odboj si však původní československou státní vlajku podržel a její podobu nezměnila ani žádná z budoucích politických či státoprávních změn. Po rozdělení společného státu v roce 1993 se stala i státní vlajkou samostatné České republiky.
Zdroj: https://www.denik.cz/z_domova/cesko-vlajka-stat-statni-symboly-vyroci-sto-let.html

Zdroj: https://www.denik.cz/z_domova/cesko-vlajka-stat-statni-symboly-vyroci-sto-let.html

Zdroj: https://www.denik.cz/z_domova/cesko-vlajka-stat-statni-symboly-vyroci-sto-let.html

Zdroj: https://www.denik.cz/z_domova/cesko-vlajka-stat-statni-symboly-vyroci-sto-let.html

Zdroj: https://www.denik.cz/z_domova/cesko-vlajka-stat-statni-symboly-vyroci-sto-let.html

Zdroj: https://www.denik.cz/z_domova/cesko-vlajka-stat-statni-symboly-vyroci-sto-let.html

Zdroj: https://www.denik.cz/z_domova/cesko-vlajka-stat-statni-symboly-vyroci-sto-let.html

Zdroj: https://www.denik.cz/z_domova/cesko-vlajka-stat-statni-symboly-vyroci-sto-let.html
Zdroj: https://www.denik.cz/z_domova/cesko-vlajka-stat-statni-symboly-vyroci-sto-let.html